» Proč je španělská kuchyně lepší než italská?

Itálie už nás štvE!

Je třeba Itálii vyhlásit válku. Jakkoliv nám bylo všechno italské zpočátku sympatické, leze nám cokoliv připomínající Itálii již dávno krkem. Španělsko a ze Španělska především španělská kuchyně by měla vystoupit ze stínu svého tyranského středomořského sourozence a přihlásit se mocným hlasem o své místo ve světě mezinárodních kuchyní. Pizza se stala českým národním jídlem a pizzerií je nyní i v těch nejzapadlejších vesnicích víc než českých hospod. Místo středomořské diety se říká italská dieta. Místo rýže se říká risotto a místo sušené šunky se říká prosciutto. Guláš si lidé doma vaří s gnocci a mozarellu vyrábí skoro všichni čeští výrobci sýrů. Jakákoliv mezinárodní kuchyně dříve či později sklouzne do italské. 

Jsme promořeni Itálií víc než sami Italové a zdá se, že se situace každým dnes přiostřuje.

A přitom je španělská kuchyně mnohem kvalitnější, originálnější a rozmanitější než její italská hysterická sestra. Existuje přinejmenším šest šlágrů španělské kuchyně, kterými zatluče Itálii bez problémů do země na tři doby. 

Jamón

S likvidací jamónu se Italům povedl opravdu husarský kousek. Většina znalců gastronomie se shodne na tom, že jamón serrano z bílého prasete má mnohem intenzivnější chuť a velice často i delší zrání než italské prosciutto. Ať je tomu však se srovnáním prosciutta s jamónem serrano jakkoliv, není nejmenší pochyb ani u největších španělofóbů o tom, že jamón ibérico je prostě šunka z jiného světa, kterou snad ani s prosciuttem nelze smysluplně srovnávat. Všechny její charakteristiky jsou na zcela jiného úrovni a je dosud nevysvětlenou záhadou, jakým způsobem dosáhli italští stratégové utajení tohoto nepopiratelného faktu. 

Rýže

Není na světě nikdo, kdo by při první ochutnání risotta nepocítil nejprvé lehké a později opravdu silné zklamání. Rozbitá zrna vytvářejí v hrnci nevzhlednou kaši, kterou pouze geniální italští národní specialisti uměli povýšit na oblíbený pokrm. Každé malé španělské dítě ví, že se rýže nesmí míchat a že je elegantní pouze v případě, že má krásně oddělené zrno. Také proto naplňuje nejenom paella nadšením milióny návštěvníků Španělska, kteří rádi podléhají kouzlu obrovské pánve naplněné nádhernou lesklou rýží. Zkuste navíc připravit risotto pro celou vesnici na obrovské pánvi na živém ohni a řekněte nám, jak to dopadlo (nápověda: blbě).  

Studené polévky

Přestože se samozřejmě i Italové po vzoru svých španělských vzorů tu a tam pokoušejí o studené polévky, je jasné, že teprve Španělé je svým gazpachem, salmorejem a ajoblancem (mimo jiné) dokázali povýšit na opravdové mistrovství. Italové proto právem šlehají závistivé pohledy přes moře do Španělska, kde se gazpacho stalo zaslouženě národním pokrmem a nadále si v parnech pálí jazyky o své rybí polévky.   

Tapas

Někdy se posaďte a srovnejte si v naprostém klidu jedno z těch ubíjejících italských pětichodových menu, kde je vám již po předkrmu jasné, že již nikdy nevstanete ze židle, s večerem stráveným s přáteli v jednom ze španělských tapas barů, v němž se vám stůl plní roztomilými mističkami plnými těch nejrozmanitějších pokrmů, od krevet na česneku až po zadělávané dršťky s cizrnou. 

Sangria

Přestože se sangria usídlila spíše v turistických hotelech než v autentických barech, patří k jednomu z nejlepších vynálezů od doby vynálezu vína. Ledová konev s lahodnou sangrií plnou ovoce vás nepošle pod stůl tak rychle jako samotné víno a není přitom jeho urážkou. Sangria se navíc přeměnila do své jednodušší verze zvané tinto de verano, což je prostě limonáda s vínem, kterou si můžete dát ve Španělsku na každém rohu. A v Itálii?

Originální úprava mořských plodů a ryb  

Vedle tradičních úprav ryb a mořských plodů, v nichž se opakuje olej, česnek a petržel a které jsou stejně oblíbené v Itálii jako ve Španělsku má Španělsko několik specialit, o nichž se běžnému i mimořádnému Italovi může pouze zdát. Solená treska a krevety v kameninovém hrnci al pilpil, chobotnice na galicijský způsob s mletou paprikou, galícijští vilejši či fenomenální zarzuela se šafránem a hustou omáčkou z mandlí a pečené papriky jsou některé speciality, které v Itálii nenajdete jinde než ve španělské restauraci.

Závěr

Poměr italských a španělských restaurací je nyní v Praze cca. 100:1. Věříme, že se nám podaří tento poměr otočit a propašovat do českých domácností základy španělské gastronomie. A samozřejmě definitvně vytlačit tu italskou :-).