» Marisquería Cunini

Marisquería Cunini

Tapas v Granadě jsou zdarma

Jak již název odstavce napovídá, tapas v Granadě jsou zdarma ke každému drinku. Pokud se tedy pije, tak se i jí. A jelikož se v Granadě pije dost, dost se taky jí. A docela skvěle, jak uvidíte.

Granada je v tomto smyslu v rámci celého Španělska naprostou výjimkou (spolu s Lugem v Galícii), pro kterou se špatně hledá vysvětlení. Zatímco v jiných španělských městech dostanete k pivu zdarma maximálně oříšky,  dostanete v Granadě celou škálu teplých i studených tapas, o nichž se vám nesnilo.

 Ekonomická záhada

Nikdo z ekonomů nedokázal vysvětlit jak to, že stojí pivo v Granadě zhruba stejně, jako v jiných městech Španělska. Buď existuje kartel mezi majiteli barů ve všech ostatní městech udržující cenovou hladinu netržně vysoko, nebo majitelé barů v Granadě provoz dotují.  

Marisquería Cunini

Jedním z nejstarších, nejfajnovějších a nejvyhlášenějších tapas barů je Marisqueria Cunini. Byla založena již před sto lety a téměř vše je na ní dokonalé: atmosféra, obsluha, jídlo i poloha v calle Pescadería těsně pod katedrálou. Je tak dokonalá, že jí navštěvují jenom dokonalí lidé, a proto je trošičku nudná, ale budete-li v Granadě, neměli byste jí dát košem.

 3 tapas v Cunini 

Malé pivo u Cuniniho stojí 1.90 Eur a ke každé "caña", jak se malému pivu v Granadě říká, dostanete tapu zdarma. My jsme měli pivka 3 (jenom?, zeptají se někteří), a proto jsme měli 4 tapy. Proč to nevychází, zjístíte zachvilku. 

 

1. tapa - patatas a lo pobre con chorizo

Brambory nakrájené na tenké plátky s cibulí, česnekem, zelenou paprikou a pikantním chorizem jsou fajn. Není to úplně nejlepší tapa na světě, ale v koeficientu výkon/cena je samozřejmě (stejně jako všechny ostatní granadské tapy) nepřekonatelná.

 

2. tapa - paella

Paella je u Cuniniho boží. Hezky plave v "caldu", je krásně šťavnatá, má skvělou barvu a spoustu šafránu. Nedá se jí vytknout vůbec nic.

3. tapa - berenjenas fritas

Do třetice všeho trošku nudného jsme dostali smažené lilky polité hustým sirupem. Jde o arabské dědictví, které v Granadě potkáte na každém rohu. V konkurenci ostatních tapas se pro mě jedná o šedou myš. Ovšem proti gustu žadný dišputát, jak by řekl Vlasta Burian (je to samozřejmě v tomto kontextu použito nesprávně).  

Tapa extra - Jamón Diego Martinéz

Jamón v rámci tapas zdarma nepřistál, tak jsme si jednu tapu jamónu objednali. Přestože mají u Cuniniho Diega Martína, což je vynikající jamón bez konzervantů z Alpujarry, neměli jsme zrovna štěstí. Zaprvé byl jamón krájen na mašině, za druhé byl extra suchý a lehce zoxidovaný, což spíše bylo způsobeno špatným skladováním než nekvalitou samotného jamónu. Za třetí nebyl zadarmo. Takže trapas.

 

Kouzlo obsluhy

Jste charismatický, máte vybrané způsoby, jste sympatický, rychlý, máte paměť jako slon, jste čistotný, společenský, ale nikoliv vlezlý, jste svým způsobem ideální člověk? Pak máte šanci stát se jedním z granadských barmanů. Obsluha je v Granadě opravdu neskutečná. Nikdy se vám nestane, že byste v prasknutí narvaném museli platit předem. Lidé chodí ven a dovnitř, mění neustále polohu, div si nenasazují masky a převleky a mísí se s jinými skupinkami, ale barmani si neustále udržují dokonalý přehled. Totéž v Cunini, kde se stálo před barem ve třech řadách, a přesto věděli 3 zkušení barmani přesně, kolik kdo čeho měl. Sombrero dolů, caballeros.

 

Závěr

Na závěr si připomeneme jedno staré moudro:

Není nutno, není nutno,

aby bylo přímo veseloooooo, 

hlavně musí býti ve špajzu jamón

johohohohohooooooo.