» Olivový olej a zdraví

 

Středomořská dieta

V roce 1954 vyšly revoluční vědecké studie (Keys, Adnerson, Grande) zabývající se srovnáním počtu úmrtí na kardiovaskulární choroby středomořských a zbylých zemí Evropy s důrazem na srovnání běžně přijímané potravy, zejména tuků v jednotlivých zemích. Výsledkem těchto studií byla hypotéza, že výrazně nižší úmrtnost na kardiovaskulární choroby ve středomoří souvisí především s podstatně odlišným složením tuků ve středomořské dietě. V souvislosti s touto hypotézou se začal používat termín "středomořská dieta", která je charakterizovaná vysokým obsahem cereálií, zeleniny, luštěnin a ovoce, ryb s olivovým olejem jako hlavním zdrojem tuků. Od té doby se objevila celá spousta studií prohlubující koncept středomořské diety a jejího blahodárného účinku na lidský organismus. 

Složení olivového oleje

97% oleje tvoří triglyceridy a volné mastné kyseliny (tzv. acidita). Z toho 60 - 83% tvoří mononenasycené mastné kyseliny (kyselina olejová), 5 - 22% polynenasycené a 13 - 20 % nasycené mastné kyseliny. Olivový olej je tak nejbohatším přírodním zdrojem mononenasycených kyselin.

Zbylé 3% jsou tvořeny širokou škálou látek zodpovědných za antioxidační a organoleptické, zejména aromatické kvality oleje. Jedná se mimo jiné o vitamín E, jehož potřebu běžná konzumace olivového oleje pokrývá, polyfenoly a beta karoteny, které všechny mají velice silnou antioxidační schopnost (polyfenoly navíc i protizánětlivou). Je důležité si uvědomit, že v průběhu procesu rafinace, kterým se z panenského oleje stává nepanenský, dochází k degradaci většiny látek odpovědných nejen za aroma a chuť, ale i za jeho antioxidační účinky. Blahodárné účinky na lidský organismu se tedy týkají většinou panenských olejů, pokud není klíčovou látkou kyselina olejová, která v procesu rafinace zůstává nedotčena. Poměr antioxidantů na celkovém objemu oleje rovněž klesá v závislosti na zralosti oliv. Lze tedy říci, že z hlediska zdraví jsou blahodárnější panenské olivové oleje získané z raných sklizní (např. VIDUEÑA ENVERO, LECHÍN, ARBEQUINA).

Doporučený přísun tuků by neměl přesáhnout 35%. Dospělý člověk by měl mít energetický přísun cca. 2500 Kcal, z čehož tedy tuky 875 Kcal. Z toho 15-20% mononenasycených tuků. tj. cca 55 g (4 - 5 polévkových lžic) olivového oleje denně.

Ateroskleróza

Dieta je jedním z faktorů ovlivňujících kornatění tepen. Vysoký podíl mononenasycených mastných kyselin přispívá ke snížení hladiny "špatného" cholesterolu LDL, snížení arteriální hypertenze, naopak zvyšuje hladinu "dobrého" cholesterolu HDL v krevní plasmě a snižuje riziko trombózy.

Arteriální hypertenze

Rizikovými faktory pro vysoký krevní tlak jsou především nadměrný příjem sodíku, alkoholu, nasycených tuků a nedostatek vápníku. Naopak ke snížení tlaku přispívá zejména zvýšený příjem polynenasycených kyselin, které jsou v olivovém oleji obsaženy sice v menší míře ne, ale více než v živočišných tucích. Ideální je v tomto případě kombinace s konzumací modrých ryb, které jsou bohaté na polynenasycené tuky. 

Onemocnění trávícího traktu

Olivový olej má zejména díky stimulačnímu účinku kyseliny olejové pozitivní efekty na žaludeční, pankreatickou a žlučovou sekreci a zejména zlepšuje rozklad tuků. Na základě epidemiologických studií bylo dále ukázáno, že v zemích s vyšší konzumací olivového oleje je rovněž nižší výskyt žlučových kamenů. Pravidelná dieta s převažujícím podílem mononenasycených tuků navíc snižuje kyselost žaludku. Jako poslední benefit olivového oleje bývá v souvislosti s gastrointestinálními poruchami uváděn protizánětlivý efekt panenského olivového oleje, který byl zaznamenán ve vědecký studiích s pacienty se zánětlivými onemocněními střev.

Cukrovka

Epidemiologické studie ukázaly, že středomořská dieta snižuje riziko cukrovky 2. typu a u pacientů trpící touto nemocí snižuje riziko sekundárních komplikací. Rizikovým faktorem cukrovky je zejména obezita, která na základě statistických údajů nejčastěji souvisí s příliš velkým příjmem nasycených tuků. Doporučuje se maximalizace podílu mononenasycených mastných kyselin na celkovém podílu tuků, jejichž nejbohatším přírodním zdrojem je právě olivový olej.  

Oxidační stres a volné radikály

Volné radikály jsou atomy nebo skupiny atomů s nespárovaným počtem elektronů. Vznikají na jedné straně přirozeně v rámci normálních metabolických procesů, na druhé straně působením externích vlivů (záření, kouření, chemikálie, znečištění vzduchu aj.). Volné radikály jsou kvůli elektronové nerovnováze vysoce reaktivní a pokud nejsou regulovány antioxidanty, poškozují lipidy, proteiny a DNA a způsobují celou škálu nejrůznějších chorob.

Oxidační stres vzniká nerovnováhou mezi volnými radikály a antioxidanty v těle. Nízký obsah antioxidantů neumožňuje regulaci volných radikálů a nezabraňuje tak jejich negativnímu efektu na lidský organismus. Oxidační stres se podílí na závažných nemocech (Parkinsonova nemoc, srdeční selhání, infarkt, Alzheimerova choroba, chronický únavový syndrom aj.).

Antioxidanty jsou molekuly, které jsou dostatečně stabilní na to, aby předaly volnému radikálu chybějící elektron a tím ho zneutralizovaly. Některé antioxidanty jsou produktem metabolismu, jiné jsou přijímané v potravě. Panenský olivový olej je na rozdíl od rafinovaných olejů bohatým zdrojem silných antioxidantů. Mezi nejdůležitějšími antioxidanty přijímané v olivovém oleji jsou vitamíny E, C, polyfenoly a beta karoten. 

Rakovina

Pozitivní vliv olivového oleje na snižování rizika rakoviny je dosud méně prozkoumaný než vlivy na uvedené nemoci. Studie se zaměřují zejména na nízký výskyt rakoviny prsu ve Španělsku, který je zhruba o 40% nižší než v USA a v severních státech Evropy a který je vysvětlován zejména složením tuků ve středomořské dietě. Podobná data jsou k dispozici ze srovnání výskytu rakoviny vaječníků, což naznačuje na vliv středomořské diety na snížení rizika tohoto onemocnění, ale dosud chybí vysvětlení konkrétního mechanismu.

Očekáváná délka života

V rozsáhlé studii provedené v 7 zemích Evropy, které se zúčastnilo 13.000 osob zaměřené na korelaci diety a kardiovaskulárních onemocnění byla identifikována korelace mezi dlouhodobým zvýšeným příjmem mononenasycených mastných kyselin a délkou života.