» Několik esenciálních úvah o tapas

Obr. V tapas barech se nejčastěji stojí nebo sedí na vysokých barových židlích

Co jsou tapas?

Tapas je malá porce jídla. Tato definice je pro mnoho nezasvěcených poměrně překvapivá, protože si pojem tapas spojují s nějakým konkrétním receptem. Co se týče obsahu ovšem, může být tapou úplně cokoliv. Jsou samozřejmě tapy tradičnější a méně tradiční, ale i ty úplně nejméně tradiční jsou pořád ještě tapas.

Obr. Ideální surovinou pro tapas jsou ančovičky - jsou levné, univerzální a mají výraznou chuť.

Na španělském jídelním lístku máte tradičně rozdělenu většinu jídel na tři velikosti. Tapa, ½ porce a celá porce. Tapa je malý dezertní talířek nebo miska, ½ porce je zhruba jedna celá porce česká a celá porce je ještě dvakrát tolik. Některá jídla se samozřejmě svým charakterem k servírování v malé porci nehodí (např. Celá pečená ryba), a proto u některých jídel možnost tapas chybí.

Obr. Některá jídla se pro tapas svou velikostí vyloženě nehodí a nikdy si je jako tapu nedáte.

V některých restauracích je vedle normální nabídky z jídelního lístku ještě nepsaná nabídka vystavená v chladících vitrínách na zpravidla nerezovém baru, která je často exkluzivně vyhrazena právě tapas.

Obr. Smažený lilek s medem či třtinovou melasou.

Slovo tapa samotné znamená pokličku, kterou se přikrývá nějaká nádoba. Původně prý tapas vznikly tak, že se k nápojům servírovaly talířky s nějakou drobností, kterými se zakrývaly sklenice a džbány, aby do nich nelétaly mouchy.

Cena tapas

Všechny tapas zdarma

Na nejpříjemnějším konci žebříčku jsou tapas zdarma. Existují celé oblasti Španělska, ve kterých se z neznámého důvodu zavedlo, že se tapy podávají ke každému nápoji zdarma. Centrem toho rajského zařízení je Granada, daří se mu ale i v Almeríi a galicisjém Lugu. Jedná se přitom o tapy plnohodnotné, žádná tapovská ořezávátka. S jednou cañou (malým pivem) vám na stole přistane malý talířek s bešamelovými kroketami, zeleninovým pistem, smaženými ančovičkami, jehněčím špízem v římském kmínu, masovými koulemi albondigas v rajčatové či mandlové omáčce, paella či jedna z dalších desítek rýžových variant, patatas bravas, smažený lilek s medem, krokety ze sušené tresky, dvě veliké krevety s olivovým olejem, čensekem a petželý, smažený žralok v kyselém těstíčku, slané či kyselé ančovičky atd atd. V některých barech si člověk může vybírat z nabídky, v jiných musí být spokojen, a vždy je, s tím, co vyletí z kuchyně. Číšník většinou dbá na to, aby se tapy neopakovaly a tak řve do kuchyně: chci dvě tapy, ale ne krokety ani albóndigy. Malé pivo v Granadě stojí od 1.50 Euro do 2.50 Euro a žije-li v ní člověk, nejednou se mu stane, že si objednává pivo a klade obsluze na srdce, aby mu k tomu za žádných okolností nenosila tapu. Někdy se dokonce cíleně chodí do těch několika málo barů, které žádné tapy s nápoji nepodávají, aby měl člověk na to pití trochu klid.

Obr. Zdarma dostanete v Granadě k pivu i salmorejo - rajčatový krém s olivovým olejem, vejcem a jamónem.

Některé tapas zdarma

Mimo oblasti všech tapas zdarma se vám také často stane, že dostanete ke svému nápoji malou tapu. Většinou se ale jedná o tvz. o..r  ve formě smažených chipsů, levné směsi kořeněných oříšků či v lepším případě oliv.  

Placené tapas

Ve většině barů a restaurací se za tapas platí, což paradoxně člověka z Granady či Luga často zarazí. Lístek začíná zpravidla olivami, které se pohybují lehce nad jedním eurem a dále pokračujeme přes jednoduché zeleninové tapas okolou dvou eur k těm masovým za 2.50-3.00. V luxusnějších podnicích s kreativní kuchyní stojí tapas samozřejmě mnohem více.

Obr. Toto gazpachuelo zdarma nikde nedostanete.

Lingvistické okénko

Tapa je poklička. Tapas jsou pokličky. Una tapa, dos tapas, řeklo by se ve španělštině. V češtině jde ovšem mnohem pohodlněji pod jazyk jedna tapa, dvě tapy, což je mimochodem plurál používající každý Čech žijící ve Španělsku, se kterým jsme se kdy setkali. V tomto textu mícháme obě varianty množného čísla, ale chcete-li být skutečným Čechošpanělem, choďte raději na tapy než na tapas.

Obr. V létě je na jihu Španělska oblíbený bramborový salát s olivovým olejem, pomerančem a olivami.

Některé tapas rekordy

Nejsušší tapa

Adeptů je hned několik, ale vyhrávají samozřejmě smažené chipsy. 

Obr. Smažené ančovičky marinované v citrónu jsou základní tapou na středomořském pobřeží Španělska.

Nejběžnější tapa

Jednoznačně olivy v nejrůznějších formách. Téměř vždy s peckou, nejčastěji zelené, v Malaze s oblibou tzv. aloreñas, křupavé a hořké s velikou dávkou česneku, tymiánu a fenyklu.

Obr. Klasické křupavé aloreñas 

Nejlepší tapa

K tapas u nás se ještě dostaneme, ale už teď můžeme prozradit, že chcete-li ochutnat opravdový vrchol tapas umění, skočte si do El Camino na Vinohradech. Zní to jako product placement, ale není to nic jiného než upřímné doporučení zklušeného tapas harcovníka, který procestoval ¾ Španělska. Doporučujeme Bocadillo de rabo de toro, což je grilovaný sandwich nacpaný super koncentrovanou chutí býčí oháňky podávaný s ledovou tříští z červeného vína. Omamná chuť trhané byčí oháňky se osvěží rudými ledovými pláty, které se okamžitě rozpouští na jazyku a pouští do trhaného masa kapičku červeného vína. 

Obr. El Camino je opravdový ráj pro milovníka kreativního pojetí tapas.

Nejméně poživatelná tapa

Ve vnitrozemí můžete často dostat vepřové nožičky v omáčce s paprikou a případně cizrnou. Nejedná se právě o jídlo, které by se rozplývalo na jazyku.

Nejlepší tapa s jamónem

Tap s jamónem je nesčetné množství. Začíná se plátkem jamónu s picos (tyčinky), pokračuje se přes fava fazole s jamónem, žampiony s jamónem, chřest s jamónem, a končí se mušlemi s jamónem. Habas con jamón, fava fazole na cibuli a olivovém oleji s kousky jamónu. 

Tapas u nás

Jelikož je tapa vlastně určená pouze velikostí porce, můžete se s ní setkat v ČR často i tam, kde i vůbec nečekáte. Restaurace servírující malé až trpasličí porce se nechtěně přibližují tradiční kultuře tapas.

Odhlédneme-li ovšem od trestuhodně malých porcí, můžeme v českých restauracích a hospodách najít i pravé tapy nejčastěji v sekci předkrmů nebo “něco malého k pivu”. Utopenci, nakládaný hermelín, zavináče, matjesy, párky, klobásy, tlačenka by vlastně mohly perfektně být španělské tapas. Objednávají se nezávazně k zakousnutí, nečiní se z jejich konzumace žádný obřad a všem užasně chutnají.

Kouzlo tapas

Ir de tapas neboli vyrazit na tapas okamžitě ve Španělsku evokuje den či večer bez zbytečných konvencí plný zábavy a hlučného rozhovoru. Tradičně jsou tapas v přímém protikladu ke kožené večeři při svíčkách, při níž se šeptá a popíjí drahé víno. U tapas se často stojí na baru, tapas provází celý večer, nefragmentují ho na čas předkrmů, hlavního jídla a dezertů, táhnou se jako veselá nitka celým večerem a přináší nové a nové chutě. Tapas se s oblibou konzumují i přes den. Nechcete-li se uzemnit dlouhým a velikým menu, nastartujete se jednou tapou a jedete dál jako formule 1.

Španělé jsou otevřenější než středoevropané (tato jednoduchá generalizace opravdu platí) a projevuje se to i ve formě stolování. Většinovým zákonem návštěvy baru či restaurace je sdílení veškerého jídla. Objednáte-li si porci jídla či tap, většinou vám do ní začnou hrabat i vaši spolustolovníci a totéž se očekává i od vás. Tapas jsou navíc se svou miniaturizací geniální v tom, že umožňují ochutnat během jednoho večera mnoho rozličných jídel, což v souladu s poznatky o fungování mozku přináší stolovníku mnohem více zábavy a radosti než, když stráví celý večer u jednoho talíře.