Tak už je to taková naše malá tradice. Když se nám u nás v tuzemsku namane možnost přitáhnout si kousek milovaného Španělska domů, pak neváháme a jdeme se podívat. Smutným faktem je, že se většinou tato příležitost smrskává na koncerty méně či více známých hispánských umělců, artové filmy a v poslední době nákup v Lidlu. Španělsko a jeho gastronomii u nás paradoxně nejvíce propaguje právě tento supermarketový dravec. Často však kope i za Řecko, retro nebo XXL, takže úplně věřit se mu nedá.
Bylo by možná také dobré tento xkrát recyklovaný týden přejmenovat na „Pyrenejský“ nebo „Iberský“, určitě by to vypadalo nově, moderně, sexy, in, cool, inovativně a hlavně více odpovídalo realitě. Proč jsou totiž na reklamním letáku portugalské potraviny, asi netuší ani marketingové oddělení řetězce. Ještěže to nevidí Ronaldo.
Letos jsme celkem zevrubně prozkoumali aktuální nabídku a vydali se do jednoho menšího supermarketu v západních Čechách. Nechceme ranit hrdost jednotlivých prodavačů či zbytečně jim zvyšovat sebevědomí, a tak o konkrétním místě pomlčíme. Supermarket jsme si schválně vybrali jiný než minulý rok, avšak pocit z nedotažení prezentace produktů zůstal stejný. Jestliže mám reklamy všude po republice, tisknu tisíce letáků, pak nechápu, že daný slavný týden nakonec dostane kus police, kde jednotlivé produkty jsou poházeny v krabicích, víno u rybiček, sušenky u oliv a aby bojovka z pátrání byla trochu napínavější, pro další si skákněte do pečiva a mezi chladící boxy. Krycí název produktů: SOL & MAR.
První zjištění z místa. Vše takřka stejné jako loni, salámy i jamóny bez snahy najít kvalitnější dodavatele a plné éček. Upřímně jsme neměli chuť je znovu degustovat, a proto odkazuji na jednu z našich minulých recenzí. Chtěli jsme vyzkoušet něco nového a tak se vydali do pečiva a zakoupili galicijskou bagetu a typickou sladkost tzv. ensaimadu (takový sladký šnek). Bageta celkem fajn, ale to že je galicijská by Galicijec asi nepoznal a chutově odpovídala většině českých rustikálních baget. Co kvituji, že i druhý den nezgumovatěla, jak se stává její francouzské kamarádce. Ensaimada pak byla rozhodně méně nadýchaná než španělský originál a spíš připomínala klasický koblížek bez marmelády ve smotaném klubíčku.
Největší gurmánské peklo vedle salámů pak podle nás jsou, během tohoto týdne, prodávané olivy. Například zelené s paprikou, tedy spíše s paprikovou pastou. To že místo zeleninky se lépe do vypeckované olivy dává směs papriky a želírovací látky s názvem alginan sodný, jsme doteď netušili. V nálevu ještě navíc dostanete sůl a zvýrazňovače chuti: klasiku glutaman sodný, 5‘ ribonukleotid sodný a dvě kyseliny, citronovou a askorbovou. U černých oliv ještě počítejte s tím, že barva není přírodní ale výsledek chemické oxidace.
Abychom jen nekritizovali. Oceňujeme sýry, slunečnicová semínka (nejprodávanější španělský pamlsek, kde slupky „krášlí“ takřka každou pláž), konzervované sardinky v olivovém oleji i rajčatové omáčce, kde k výrobě byly použity jen přírodní ingredience (sardinky, jedlá sůl, olivový olej, případně rajčata, cibule). Za dobrý nápad považujeme dále naservírovat konzervativnímu našincovi pivo Estrella, které stojí necelou dvacku, a některá vína. Poměr cena kvalita je u celé řady opravdu velmi dobrý. Za vyzkoušení určitě stojí bílé Oristan Verdejo 2018 La Mancha, červené Baturrica Gran Reserva 2012 Tarragona anebo Vespral Gran Reserva Catalonia. Sangria je pak klasika, kterou nesmíte vynechat a jen zapřemýšlet, s kým ty tři litry vypijete. Gazpacho opět takřka bez výhrad, snad jen, že s nastupující sezónou tuzemských rajčat je celkem fajn, udělat si vlastní - viz. například: náš recept na domácí gazpacho.
Závěrečným překvapením našeho nákupu pak byla tortilla con chorizo (španělská bramborová omeleta s chorizem), která ač chlazená v sobě neměla ani jedno jediné éčko. A podle etikety ani v chorizu. Pravděpodobně chyba anebo že by se fakt konečně blýskalo na lepší časy? Uvidíme … snad v roce 2020.
