Ajoblanco je spolu s andaluzským gazpachem a córdobským salmorejem nejpopulárnější andaluzskou studenou polévkou. Je typická zejména pro starou oblast granadského kalifátu, tj. pro území mezi Almerií, Granadou a Málagou, přestože její původ je spíše římský než-li arabský. Ajoblanco je jednoduchým lidovým pokrmem, který využívá v této oblasti hojné suroviny: mandle, česnek, olivový olej, vinný ocet a starý chléb. Tradiční způsob spočívá v pečlivém roztlučení mandlí s česnekem na co nejjemnější pastu. Jemně rozetřené mandle jsou ve španělské kuchyni oblíbeným způsobem zahušťování omáček. V současné době však stejného výsledku dosáhnete jakýmkoliv kuchyňským mixérem. 

Obr.: Ve vesnicích u španělské Málagy se na podzim pořádají lidové fiesty, při kterých se z velikých amfor rozlévá čerstvé ajoblanco s hroznovým vínem

Nejčastěji se ajoblanco zdobí sladkými kuličkami vína. Často se ještě přidávají na drobno nasekané pražené mandle či jamón serrano. Není třeba být Sherlockem Holmesem, aby člověk uhádl, čím ajoblanco zdobíme my.